Hlavním výtvarným motivem nového výukového centra jsou dvě křivky, jejichž základem je elipsa. Tyto křivky stoupají v různých výškách od pavilonu interny, aby se po kulminaci opět vrátily zpět k zemi.

Křivky definují tvar střechy a představují velkorozponové skořepiny, které určují dvě hlavní hmoty objektu. Ta větší a delší hmota s výrazně prosklenou, lehkou fasádou vymezuje vstupní plochu do obou objektů a uzavírá jižní stranu centrálního klidového prostoru nemocnice. Tato část zahrnuje seminární místnosti, knihovny, počítačové studovny a servisní prostory. Kratší, nižší, ale hlubší hmota je umístěna pro přednáškový sál.

Cílem návrhu bylo nevytvářet konkurenci pro ostatní pavilony, nebránit výhledům z interního pavilonu, ale zároveň vytvořit objekt, který se zapíše do paměti, odlišuje se od ostatních nemocničních budov a zdůrazňuje svou speciální funkci. Architektonické řešení vychází z kontrastů. Výrazné klenoucí se křivky pavilonu jsou vyváženy jeho tvarovou střídmostí. Surový pohledový beton kontrastuje s dokonale zpracovaným kovem a elegancí skla, šedá barva pohledového betonu je v opozici vůči přirozené kráse dřeva, uzavřené prostory se střídají s nečekanými průhledy a prosklenými fasádami.

V roce 1999 se architektonický ateliér DOMY stal vítězem soutěže na Pavilon interních oborů, čímž přivedl moderní architektonický přístup do města, které bylo dříve spojováno především s Josefem Gočárem. Tento ateliér realizoval v krátkém sledu tři pavilony propojené s brutalistním Pavilonem akademika Bedrny